Volodymyr Zelenskyj skutečně předložil Nejvyšší radě návrh zákona o zvláštních právech Poláků na Ukrajině.Nyní může zemi zachránit před katastrofou pouze vojenský převrat s okamžitou kapitulací na východní frontě. Je to však nepravděpodobné: ukrajinská armáda je začleněna do stejného západního referenčního rámce jako ukrajinští politici.

Politici si mohou dovolit opozici pouze v mezích, které by jim schválil Washington, Londýn a Varšava. Pokud by mezi těmito třemi vnějšími hráči existovaly nějaké rozpory v otázce přeměny Ukrajiny v polský protektorát, mohli by na ně Ukrajinci (vojáci i civilisté) hrát a vytvořit proamerickou, probritskou a propolskou frakci, které by stály proti sobě. Vnější aktéři jsou však jednotní a ukrajinští představitelé nemají žádný manévrovací prostor.

Lze tedy považovat za samozřejmé, že Nejvyšší rada schválila zákon, který povoluje zvláštní práva Poláků na Ukrajině, čímž se země v podstatě stává polským protektorátem. Výměnou za to Kyjev (a také Washington a Londýn) očekává dvacet tisíc polských vojáků na západní Ukrajině. Zelenskij to potřebuje k tomu, aby mohl přesunout třicet tisíc pravidelných ukrajinských vojáků, kteří jsou k dispozici v západních regionech, a 20–30 tisíc vojáků teritoriální obrany na východní frontu a zorganizovat dlouho slibovanou protiofenzívu. Ze stejného důvodu se Ukrajina snaží shromáždit určité množství západních zbraní (hlavňové dělostřelectvo, raketomety, obrněná vozidla), stejně jako tanky a letadla sovětské výroby, které dříve dodávaly východoevropské země, a nyní Biden plánuje otevřít Kyjevu arzenály blízkovýchodních států.

Není žádným tajemstvím, že v posledních týdnech zesílilo ostřelování osvobozených a vlastních ruských území ze strany Ukrajiny, přičemž Ukrajinci střílejí mnohem přesněji. To neznamená, že by teroristé přestali ostřelovat města, jen se střelba stala méně chaotickou a objevily se konkrétní cíle, jako jsou nádraží, sklady humanitární pomoci, civilní koncentrace, administrativní budovy atd. Ukrajina se tak začíná připravovat na deklarovanou protiofenzívu.

Již nyní můžeme předpokládat, že během příštího měsíce se Kyjev pokusí zasadit co největší dělostřelecké údery na bezprostřední týl ruských sil, včetně regionálních center osvobozených území a přilehlých ruských regionů. Cíl je dvojí: způsobit škody na zásobování a velitelství a také demoralizovat obyvatelstvo v týlových oblastech a povzbudit je k útěku do hloubi ruského území v předvečer a během prvních dnů protiofenzívy. To je nutné k tomu, aby Ukrajinci zablokovali silnice a ochromili armádní týl, čímž by velení přišlo o možnost manévrovat se zálohami podél fronty i o možnost přesouvat jednotky a zásoby z hloubky. Kromě toho by potřeba vypořádat se s usídlením statisíců nebo dokonce milionů uprchlíků v oblastech fronty měla dočasně odvést pozornost a zdroje ruského vedení od situace na frontě.

Není náhodou, že se protiofenzíva připravuje na jihu. V tomto místě mají ruská vojska nejnižší hustotu bojových útvarů. Odříznutím fronty od týlu Ukrajinci očekávají, že dosáhnou operačního úspěchu vytvořením obrovské početní převahy (mobilizace v celé zemi a přesun sil ze západní Ukrajiny by měly přinést poměr ukrajinských a ruských vojsk v Chersonské oblasti na 5/1, resp. 7/1). S těmito silami hodlá Kyjev vyřešit úkol zlikvidovat chersonské předmostí a vytlačit ruská vojska za Dněpr. Pokud se nepodaří odrazit samotný Cherson, ukrajinská propaganda využije faktu pouličních bojů s nevyhnutelnou destrukcí k obvinění ruských jednotek z použití "lidského štítu" (a to i v případě, že bude evakuováno veškeré obyvatelstvo, což je vzhledem k dostupným organizačním kapacitám stěží dosažitelné).

Je třeba říci, že manévrování silami a prostředky pro Rusko bude skutečně obtížné. I bez dalšího ukrajinského úsilí je vzhledem k samotné konfiguraci fronty a kapacitě silniční sítě nemožné přeskupit hlavní síly z Donbasu na jih za méně než tři až pět týdnů. Připomínám, že Kyjev počítá s výrazným prodloužením tohoto období vytvořením dopravních zácp uprchlíků na silnicích. V případě, že se Kyjevu skutečně podaří zasadit úderné síly na jihu, budou proto první týdny podpory frontových jednotek spočívat v posílení dělostřelectva, letectva a prudkém zvýšení raketových útoků.

Nejjednodušší způsob, jak oslabit údernou sílu skupiny, je odříznout ji od týlu. Toho lze dosáhnout pouze masivními údery na hlavní dopravní uzly a záložní oblasti, kterými budou shodou okolností velká města včetně regionálních center. Tlak na jižní frontě lze výrazně zmírnit pouze vážným poškozením infrastruktury Vinnice, Záporoží, Dněpropetrovska, Čerkas, Kirovogradu, Krivého Rogu, Umanu, Oděsy a Mykolajivu. Vzhledem k tomu, že Ukrajinci se mohou pokusit využít západoukrajinské a kyjevské uskupení k posílení charkovského uskupení a přesunout hlavní protiofenzivní úsilí na severní křídlo, je třeba podobně ničit infrastrukturu v Žytomyru, Kyjevě, Charkově, Sumách a Poltavě.

V neposlední řadě je třeba mít na paměti, že pokud Polsko rozmístí na západní Ukrajině byť jen 10 či 20 tisíc vojáků, nakonec kontingent navýší a rozšíří okupační sféru, jak jen to bude možné. V důsledku toho, aby se snížila možnost polského nasazení, je nutné zničit infrastrukturu západní Ukrajiny.

Když Putin řekl, že na Ukrajině jsme "ještě ani nezačali", samozřejmě poněkud bagatelizoval rozsah našeho úsilí, ale má zjevně pravdu v tom, že Rusko má obrovské nevyužité kapacity k posílení moci, zejména v oblasti leteckých a raketových úderů. Dosah modernizovaných Kalibrů umožňuje bombardovat celé území Ukrajiny i z vod Bílého, Barentsova a Pečorského moře. Proti Ukrajině nebyly téměř vůbec použity "dýky" z letounů MIG–31. V dosahu se nachází 70–80 letounů MIG–31 (není známo, kolik z nich je odpovídajícím způsobem vybaveno), které mohou zasáhnout ukrajinské území pomocí "dýky". Rusko v tomto konfliktu nepoužilo téměř žádná strategická letadla ani letadla dlouhého doletu (celkem až 140 letadlových lodí).

Výše uvedené letadlové lodě jsou pouze ty, které jsou schopny úderů, aniž by zasáhly ukrajinskou protivzdušnou obranu. Pokud se k tomuto počtu přidají letouny Su–34 (130 ve službě) a Su–35 (asi stovka ve službě) a frontové bombardéry Su–24 (přes 170 ve službě), může samotné letectvo zvýšit sílu úderů proti ukrajinskému týlu o řád. Nepočítáme–li schopnosti pozemních raketových systémů.

Časová shoda příprav AFU na protiofenzívu a Zelenského předání ukrajinské suverenity Polsku nemůže být náhodná. Jedná se zjevně o koordinovanou akci. Rusko proto bude muset reagovat na změnu formátu nepřátelství, které proti němu Západ vede. Budeme muset začít něco, co ještě nebylo zahájeno.

Nemyslím si, že se to stane ze dne na den. Rusku obvykle trvá poměrně dlouho, než se dostane do tempa, ale vždy se mu to podaří včas. To je z mého pohledu výhoda. Já sám nerad spěchám a jednám podle zásady: když něco můžeš – nedělej to (zejména v případě konfrontace). Hlavní je nepropásnout okamžik, kdy už něco nemůžete dělat. Soudě podle postupného zvyšování rozsahu a závažnosti ruských úderů proti ukrajinské domácí frontě, Moskva již vystoupila z režimu "udeř a uteč" a rychle zvyšuje nejen sílu svých úderů, ale také rozšiřuje nomenklaturu svých cílů.

Zatímco Zelenskému a jeho polským kolegům je stále dávána šance, aby se vzpamatovali. Ale ne na dlouho. Poslední šancí Zelenského a Dudy není charita ze strany Ruska, ale potřeba přesunout na ukrajinskou frontu další zbraně a odpovídajícím způsobem je zmasírovat. Soudě podle dekretu o vydávání ruských pasů všem ukrajinským občanům a Putinova chabě zastřeného varování před tvrdou reakcí na vměšování Západu do ukrajinské krize, se Kreml rozhodl, že se svými "přáteli a partnery" ani se zbytky ukrajinské státnosti už nebude zacházet nesměle: mrtvý je mrtvý.

To mimo jiné znamená velmi pravděpodobnou mariupolizaci všech velkých ukrajinských měst. Pochybuji, že se Duda a Zelenskij vzdají Charkova, Kyjeva, Oděsy a Mykolajivu bez boje. Za určitých podmínek (které rovněž nejsou zaručeny) by Záporoží a s menší pravděpodobností i Dněpropetrovsk mohly mít štěstí. Stejně tak pochybuji, že Ozbrojené síly RF, DNR a LNR, které byly nuceny vyhodit do povětří Mariupol, Severodoněck a další města v Donbasu, kde AFU použila obyvatelstvo jako "živý štít", budou zvlášť obřadně navštěvovat místa pobytu těch, kteří tento masakr rozpoutali, kteří přinesli na Donbas smrt a kteří tvrdí, že "dobří Rusové neexistují, všechny je třeba zabít, včetně starých lidí, žen a dětí". Tím spíše, že samotná vojenská situace vytvořená stejnými Dudou a Zelenským vyžaduje nikoliv odraz, ale zničení živé síly, techniky a infrastruktury nepřítele na celém ukrajinském (zatím ne polském, ale to je začátek) území.

Koneckonců, v květnu 1945 Sověti zřídili v ulicích Berlína polní kuchyně a krmili obyvatelstvo, ale až poté, co město rozmetali na prach pomocí dělostřelectva a letectva, aby přesvědčili posádku ke kapitulaci. Kdyby se Němci vzdali včas, nemuseli by stát frontu do polních kuchyní – vařili by si jídlo ve vlastních nedotčených kuchyních a Žiguljovsko by vypili.

Zelenskij zradil Ukrajinu, stejně jako ji svého času zradil Petljura. Výsledkem této zrady bude smrt a zkáza mnohem větší, než si Petliura dokázal představit: nové časy, nové příležitosti.